Na začátek je potřeba zmínit, že kvalita záchodů v českých restauracích a hospodách je nesrovnatelně lepší než před pár lety. Většinou již dnes člověk narazí na záchody více méně čisté, papír většinou také nechybí. Přesto bych se dnes rád zaměřil na triky, kterými se někteří restauratéři snaží udělat z naší potřeby zapamatovatelnou atrakci. Jinými slovy menší hitparáda nápadů, z nichž by se jeden podělal.
Klíč na baru
Začněme věcí, která stále ještě neprošla gendrovým zrovnoprávněním. My chlapi to zas až tak neznáme, ovšem děvčata jsou poměrně často konfrontována se zavřenými dveřmi a nápisem „klíč od WC na baru“. Pokud mají majitelé podniků, kteří tuto geniální myšlenku prosazují, pocit, že člověk, který svou potřebu předem nezkonzultuje s obsluhou, udělá na záchodě nepořádek, vyplývá z toho, že milé dámy jsou asi považovány za pořádná prasata. Není nic lepšího, než když musíte se zkříženýma nohama žebrat o vstup na záchod.
Šetříme za každou cenu
Když už se člověk na záchod probojuje, dokážou mu nudnou činnost dokonale vylepšit hrátky s fotobuňkou. V některých hospodách totiž mají uvědomělé provozovatele, kteří neplýtvají energií jen tak. Jaká je to potom lábuž, když je fotobuňka nastavena na půl minuty a je umístěna přímo u hlavních dveří na záchod, takže si člověk na velké užije svícení mobilem - v případě, že je tak prozřetelný a telefon si s sebou vezme. Pokud ne, dostává návštěva zmíněné kóje další dimenzi. Zajímavým řešením je čtvrt hoďky si počkat, jestli na záchod nepůjde ještě někdo jiný a nerozsvítí - anebo s kalhoty na půl žerdi poskakovat směrem z kadibudky na chodbu a máváním přesvědčovat fotobuňku, že tu ještě někdo má práci.
Tref se, kdo můžeš
V některých podnicích nabízejí bomba řešení pro návštěvníky pisoárů (dámy prominou, toto si moc neužijete). Protože lidé mají různou výšku, je samozřejmě diskriminační umístit pisoár příliš vysoko či nízko - vyřeší to takový, který má sběrnou nádobu až na zemi s tím, že vyprodukovaná tekutina má stékat po keramické stěně pisoáru do této nádobky. Hodně štěstí při uskakováním vlastnoručně (no ručně...) vytvořeným kapičkám... V podnicích nižších cenových pater to ještě zdokonalují kovové či vykachlíčkované žlaby, které tomu teprve dodají tu správnou šťávu.
Dělaj machry a papír maj na chodbě
Dobrým testem návštěvníkova odhadu je jedna role toaletního papíru sdílená pro několik „sezení“. V praxi si pak člověk nabere deset metrů papíru, protože se nechce ocitnout v situaci, kdy jeho potřebu podcenil. Mňamka je, když se pak přebytečný papír válí na vlhké podlaze (jejíž vlhkost, doufáme, pochází z vody na podlaze a ne jiných zdrojů) a tvoří líbivé žmolky.
Jak to dělají jinde
Tak tohle naštěstí není záležitost českých záchodků, ale přesto jsem se rozhodl to k dnešnímu záchodovému tématu přidat - to že na turecké záchody narazíte na Balkáně ještě tak nějak skousnete. Pokud ovšem cestujete do „civilizované“ Francie, nebudete se bez předchozího varování stačit divit. Turecké záchody vám určitě z dovolené učiní nezapomenutelný zážitek. Ale abychom nebyli neféroví - mají i záchody „sedací“, jen si jaksi nevšimli funkce sedátka - takže sedátka prostě nevedou a vy si můžete vybrat, sednete-li si na kovový nebo keramický okraj nebo budete nad záchodem levitovat. Rozhodně ovšem se slzou v oku zavzpomínáte, že to u nás nakonec není se záchody až tak zlé.
