Shlédl jsem na internetu pár dílů primáckého pořadu Prostřeno a nestačil valid bulvy. Opravdu zajímavé. Asi trošku jinak, než autoři pořadu a jeho účastníci zamýšleli, ale jedná se o rozhodně zajímavou sondu do způsobu myšlení a chování českého národa. Ne že bych očekával od pořadu podobného typu nějaké zajímavé kulinářské informace, ale toto je místy opravdu síla. A to hned z několika úhlů pohledu. Co jsem tedy vysledoval?
- Soutěžícím absolutně chybí soudnost. Ne že by každý musel být výborný kuchař, ale když už se budu snažit exhibovat s vařečkou před kamerou, měl bych připravit jídlo, které má aspoň trošku hlavu a patu a které jsem už aspoň jednou vařil. V tomto pořadu není pro mnoho soutěžících problém prohlásit, že vlastně skoro nevaří a jídlo, do nejž se pouští dělají poprvé. Potom se nejde divit, že jsou schopni pro vzácné televizní hosty připravit krabí salát z psoudokrabích tyčinek, plácnout na dort rostlinou šlehačku ze spreje, nebo dokonce nabízet koupené dezerty.
- Do soutěže se hlásí samí jídlofobové. Přes výše vyřčené mě ještě více zaráží, co se do soutěže hlásí za strávníky. Když už se přihlásím někam, kde mne mají ostatní ohromit kulinářskými výrobky, nechápu, kde se tam bere to procento lidí, co vlastně nic nejí. Chápu, že někdo může mít k něčemu konkrétnímu absolutní odpor (u mě je tím alergenem kopr), ale tady jsou takoví exoti, kteří nejedí králíka, sýr, smetanu, ryby, mořské potvory a vlastně vůbec nic. Jakkoliv jsou mnohdy výtvory vařících podivné, přijde mi maximálně pitomé přihlásit se do pořadu, ve kterém mám jíst a pak do ničeho ani nekousnout a tvářit se jak u mučení.
Jinými slovy - výborný pořad pro psychology, sociology a místy i psychiatry. Pro milovníky kulinařiny to může splnit tak maximálně tu funkci, že se pak člověk musí sám sebe pochválit, jaký je dobrý kuchař a hostitel, i když vlastně není...
