Beas Dhaba

Dnešní recenze je netradiční hned ze dvou důvodů. Zaprvé není hodnocena klasická restaurace, ale restaurace samoobslužná (česky bufet). Zadruhé a především se jedná o výlet do země neznámé, a pokud snad ne vyloženě nepřátelské, tak minimálně hodně nezvyklé – mezi vegany a vegetariány.

Je potřeba předeslat, že cokoliv tu napíšu, může být šmahem shozeno s argumentem, že o dnešním tématu vím houby, ale přesto jsem se snažil hodnotit co nejobjektivněji – abych ani příliš nesrážel za nepřítomnost jakéhokoliv masa (ale ani másla či vajíček), ale abych ani moc nenadržoval čistě jenom proto, abych nebyl obviněn z podjatosti.

Takže úvod máme za sebou, ale než se vrhnu na samotné hodnocení, mohu rovnou prohlásit verdikt: žádný masožravec, není-li vyloženě militantní, tu trpět hlady nebude a může velmi slušně ukojit hlad i chuťové buňky. Asi sem nebudete chodit denně, ale pokud už zavítáte, slušně se najíte. Nakonec jak často máme možnost pojíst něco z indické kuchyně, že?

Jak již bylo zmíněno, Beas je bufet. A to bufet samoobslužný, což znamená, že s obsluhou do styku zas až tolik nepřijdete – akorát při placení. Většina věcí je na váhu – 100 gramů za 15,90, za některé položky je mírný příplatek. Za porci na obrázku jsem zaplatil 77 korun, takže se dá říct, že vyloženě láce.

Prostředí je naštěstí na mnohem vyšší úrovni, než jak si představujeme u pojmu „bufáč“. Spíše to tu vypadá jako ve skromnější restauraci, o opaku vás nepřestane přesvědčovat pouze tác, na kterém si jídlo přinesete. Jedinou výtku bych měl k tomu, že tu jaksi mají averzi nejen vůči masu, ale i vůči nožům. Nevím, jestli je nůž antivegetariánský nebo antiindický, a ačkoliv je pravda, že většina věcí je konzumovatelná lžičkou a vidličkou, třeba sýrové koule jsem lžičkou vyloženě pižlal, nehledě na to, že v této části světa jsme si už tak nějak na komplet příbor zvykli a na rozdíl od Američanů a Číňanů se s ním cítíme podstatně jistěji.

Ale už k tomu hlavnímu – jídlu. Vybírat si můžete z různých rýží, brambor, omáček, salátů, závitků atd. dle libosti. Začnu jedinou větší kritikou – skoro nebylo poznat, které části mají být studené (salát) a které teplé (např. brambory atd.). „Teplé“ chody byly jen o kousíček vlažnější než vyloženě studené, což byla dost škoda, protože ochucení jinak většinou nebylo vůbec špatné. V poměrně náhodně vybraných chodech dokonce bylo i tofu – a jakkoliv nebudu tvrdit, že se dneškem stalo mým oblíbeným jídlem, způsob přípravy a ochucení z něj udělal celkem poživatelnou potravinu.

Dvě ze tří omáčkojídel bych označil dokonce za výborná; obzvláště to veganské – cizrnové bylo výborné. (Píšu-li omáčkojídlo, nebyl jsem si u některých úplně jist, jestli se jedná o hlavní jídlo nebo o nějaký dip, ale asi se to dá jíst oběma způsoby.) Brambory byly také dobře ochucené, bohužel skoro studené. Většina „chodů“ byla lehce pikantní, ale přes evidentní indický vliv žádné pálivé šílenosti alias pan Grundl (kdo zná, ví o čem mluvím).

Upřímně řečeno – neodcházel jsem ani nadšen ani zklamán. Beas je rozhodně kvalitativně zcela jinde než klasický český bufáč (který by si jen pro srovnání většinou zasloužil v lepším případě 2). Celkový dojem kazí hlavně teplota pokrmů. Osobně dávám šestku. Pokud jste ovšem vyznavačem tohoto životního stylu, klidně si dva body připočtěte. Po všech těch smažácích a nakládaných hermelínech, které běžně musíte jíst, si tu vyloženě pošmáknete.